KONKURSNÍ NOVINY 11/2020
Obecné vymezení odměny insolvenčního správce za přezkum
Zákonnou úpravu, která stanoví výši odměny insolvenčního správce můžeme najít v § 38 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. Jedná-li se o konkurs, určí se výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele.
Způsob výpočtu odměny insolvenčního správce v jednotlivých druzích insolvenčních řízení najdeme ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Odměna insolvenčního správce je se skládá z několika různých částí a odměna za přezkum je jednou z nich.
Z odkazu insolvenčního zákona na vyhlášku zjišťujeme, že pokud je dlužníkův úpadek řešen formou konkursu, náleží insolvenčnímu správci dle § 2a této vyhlášky, za každou přihlášenou pohledávku 1 000 Kč. Nanejvýš však za přezkoumané přihlášky může být insolvenčnímu správci přiznáno 1 000 000 Kč.
Je-li úpadek dlužníka řešen formou oddlužení, připadá insolvenčnímu správci 25 % odměny z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Jedná se tedy o částku 250 Kč.
Je-li insolvenční správce zároveň plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně částka odpovídající zákonné sazbě daně, kterou je insolvenční správce povinen z odměny odvést, tj. 21 %, což znamená, že takovému správci náleží za jednu přezkoumanou přihlášku částka 302,50 Kč.
Judikatura Vrchního soudu v Praze k odměnám insolvenčního správce za přezkum přihlášených pohledávek
Česká rozhodovací praxe je poněkud nejednotná v odpovědi na otázku, zda náleží insolvenčnímu správci odměna podle počtu přezkoumaných přihlášek, nebo podle počtu přihlášených věřitelů. Tato rozdílnost názorů panuje dokonce v rámci jediného soudu, a to konkrétně Vrchního soudu v Praze.
Tato otázka vyvstává kvůli několika možnostem, které věřitel má při přihlašování svých pohledávek v rámci formuláře, který je pro tento účel používán. Věřitel, který má za dlužníkem v insolvenčním řízení více pohledávek, může buď podat několik jednotlivých přihlášek pro každou pohledávku zvlášť, nebo může jednotlivé pohledávky přihlásit v rámci jedné přihlášky.
Sporným tedy je, zda dle zákona náleží insolvenčnímu správci odměna za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele i přesto, že věřitel sám de facto rozhoduje o tom, v kolika přihláškách své pohledávky přihlásí a zdali není tedy vhodnější přiznávat správci odměnu pouze dle počtu přihlášených věřitelů.
Tyto dva protichůdné názory můžeme sledovat na srovnávaných usneseních Vrchního soudu v Praze, a to konkrétně na: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2017, č. j. 1 VSPH 1301/2017-B-38 (dále jen „starší usnesení“) v insolvenčním řízení sp. zn. MSPH 89 INS 33458/2014, a Usnesení Vrchního soudu v Praze z 3. 6. 2020, č. j. 3 VSPH 596/2020-B-24, v insolvenčním řízení sp. zn. KSHK 45 INS 2371/2018 (dále jen „novější usnesení“).
Starší usnesení přiznává insolvenčnímu správci v dané věci pouze odměnu dle přihlášených věřitelů s argumentem, že věřitel má možnost přihlásit své pohledávky buď společně v rámci jedné přihlášky, nebo jednotlivě v několika přihláškách, avšak volbou, jakým způsobem své pohledávky přihlásí, nemůže ovlivnit míru práce, kterou musí insolvenční správce při přezkumu všech jednotlivých pohledávek reálně odvést. Jinými slovy bude tedy insolvenční správce přezkoumávat v obou případech stejný počet dílčích pohledávek jednoho věřitele, a proto by mu měla náležet za soubor těchto pohledávek, jakýmkoli způsobem přihlášených, jednotná odměna.
Novějšímu usnesení Vrchního soudu v Praze předcházelo usnesení soudu prvního stupně, který přiznal insolvenčnímu správci, zřejmě po vzoru staršího rozhodnutí, pouze odměnu z počtu přihlášených věřitelů. Insolvenční správce se proti tomuto usnesení odvolal k Vrchnímu soudu a ten dospěl k závěru, že insolvenčnímu správci nenáleží pouze odměna dle počtu věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení, nýbrž odměna dle počtu jednotlivých přezkoumaných přihlášek. Vrchní soud v tomto usnesení argumentoval tím, že pokud věřitel přihlásí své pohledávky ve vícero přihláškách, i když mu nic nebrání v tom, aby své pohledávky přihlašoval do jedné přihlášky, musí insolvenční správce přezkoumat každou přihlášku zvlášť a pro každou vyhotovit samostatný přezkumný list. Odměna by měla tedy insolvenčnímu správci náležet za jím skutečně vykonanou práci, a to konkrétně za každou takto přezkoumanou přihlášku pohledávky.
Text § 2a vyhlášky přesně stanoví: „Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů“, což je z hlediska výkladu argumentem pro teorii novějšího usnesení, ke kterému je třeba se přiklánět. Je pravdou, že co se týče samotného zkoumání, není většího rozdílu mezi jednou přihláškou s vícero dílčími pohledávkami, nebo několika přihláškami téhož věřitele, avšak co se týče administrativního zpracování, je více přihlášek jednoho věřitele rozhodně náročnější, a to právě pro přezkumné listy, které je třeba vyhotovit pro každou přihlášku zvlášť Celkově však dochází k větší administrativní zátěži než v případě jedné přihlášky s několika dílčími pohledávkami.
Závěrem by bylo záhodno říct, že ačkoli je Vrchní soud sám v odpovědi na otázku, zda náleží insolvenčnímu správci odměna podle počtu přezkoumaných přihlášek, nebo podle počtu přihlášených věřitelů, poněkud rozpolcen, pravda leží spíše v textu judikatury novější, neboť ta zrcadlí znění zákona samotného. Můžeme tedy říci, že bude vhodnější přiklonit se k názoru, že insolvenčnímu správci náleží odměna podle počtu přezkoumaných přihlášek, neboť tato varianta reflektuje jím skutečně odvedenou práci.
Mgr. Eva Gergelová, Asistentka insolvenčního správce
